„Na českého autora dobrý!“
„Ani bych neřekla, že tohle napsal český autor, jak to bylo dobré.“
„České autory normálně nečtu, ale tohle se vyrovná těm zahraničním.“
Takovýto druh komentářů můžeš na knižních databázích potkat zcela běžně a já se přiznám, že na ně začínám mít alergii. Definuje snad moje národnost to, jestli umím psát, postavit příběh, nebo vydat knihu? Proč by Češi měli psát hůř než zahraniční autoři? A proč se tolik Čechů podivuje nad tím, že jeho krajani umí psát? Kde se v nás bere to opovržení nad vlastní literaturou? Proč to tak čeští čtenáři vnímají?
Sama si pokládám otázku – kde se to v nás bere? Může za to výuka ve škole?
Když si vzpomenu na to, jak se učila literatura v době mé školní docházky, tedy v devadesátých letech, asi se ledasčemu nedivím. Kdybych měla jmenovat české autory, kteří mi ze školy utkvěli, asi by to nebylo zrovna slavné a patrně bych se pohybovala kolem Národního obrození. Jenže česká literatura je mnohem širší, barvitější a zajímavější, než nám bylo (a doufám, že už dávno není) předkládáno ve školních lavicích. Sice nemohu říct, jestli opravdu může, ale nějaký zásek tam patrně bude, ale to by se dalo říct i o čtení jako takovém – kdo může říct, že se vášeň ke čtení a knihám zrodila ve škole?
Ale tento článek nemá sloužit jako kritika školství, i když by bylo co kritizovat, snaze a obětavosti mnohých učitelů navzdory. Možná máme nějakou prvotní příčinu, ale co dál? Život přeci není jen škola…
Je to takové – naše… takové provinční, malé…
Tohle pronesla při jedné z besed česká autorka hororoých románů, když se pozastavila nad vnímáním naší literatury tady u nás. Vnímáme to opravdu tak? Že to, co je naše, stojí za houby a když něco přijde odjinud automaticky to je lepší? Takhle my autoři totiž vnímáme, že na nás pohlíží celá řada českých čtenářů.
V každé zemi je určité procento lidí, kteří píšou a určité procento se dopracuje k tomu, že jeho kniha projde sítem a dojde až na knižní trh. A vždy z toho bude určité procento mizerných, průměrných, ale také skvělých knih. Má původ autora vliv na to, jak dobře píše? Já sama si to rozhodně nemyslím. Ano, kultura nás ovlivňuje – naše názory, postoje, problémy, které řešíme. Proto je určitě zajímavé objevovat cizí země přes jejich autory, a to o čem a jak píšou. Ale jde říct – Angličané píší líp, než Poláci a Američani píšou mizerně, protože jsou Američani? Taky ti to zní tak divně? Mně rozhodně. Proč tedy pohlížíme na naši českou literaturu jako na něco míň?
Naše literární scéna je široká, barvitá a myslím, že to svoje si tu najde opravdu každý. A stejně tak samozřejmě máme autory různé kvality. Ale jsou naši. A možná si jednu věc neuvědomujeme – my čeští autoři, můžeme oslovit jen naše české čtenáře, protože málokdo v zahraničí dokáže číst v češtině a autorů, co se překládají do cizích jazyků mnoho není. Ale jak můžeme oslovit čtenáře, kteří nás odmítají prostě proto, že jsme stejné národnosti? To zní hodně krušně, že?
Chybí nám snad přehled o naší literatuře? Nebo je za tím marketing?
Tak trochu mi to přijde jako začarovaný kruh – čeští čtenáři moc nečtou české autory, tudíž nemá cenu je vydávat a když už tak propagovat, protože neosloví masovou populaci. Nebo má cenu propagovat jen některá konkrétní jména a ten zbytek ať se s tím popere sám. Ale co bylo dřív – vejce, nebo slepice? Nechuť čtenářů české autory číst, nebo nechuť nakladatelů je vůbec vydávat a propagovat?
Ale abych byla spravedlivá – ze strany nakladatelů se přístup k českým autorům (a to hlavně k těm začínajícím) mění. Situaci sledují nějakých deset let a nakladatelé možná konečně zjistili, že se jim čeští autoři vyplatí – jsou levnější, než překladoví a opravdu umí psát a i ten marketing si chtě nechtě dokáží udělat sami, protože jim prostě nic jiného nezbývá. A moc ráda bych doufala, že se mění i přístup českých čtenářů a že těch podivujících se komentářů, že český autor dokázal napsat dobrou knihu bude čím dál tím méně, a nakonec se z toho stane něco, nad čím se nebudeme vůbec pozastavovat.
Tím samozřejmě nechci říct, že od téhle chvíle všichni nevezmeme do ruky jinou knihu než českou. I já sama občas sáhnu po překladovce. Ale ta nechuť k českým autorům je pro mě hodně bolestivá a smutná. Protože nechci být v nevýhodě jen proto, že jsem z Čech a píšu výhradně naším krásným jazykem. A stejně mě to mrzí i v případě mých autorských kolegů, ať už se s nimi znám osobně, nebo jen hltám jejich knihy. Češi umí napsat stejně skvělé fantasy, horor, romantiku, erotiku i společenský román, historický román i detektivku, nebo thriller, jako zahraniční. Svým knihám věnujeme úplně stejné úsilí a péči, jako ti zahraniční. Ale abychom měli šanci se s nimi vůbec dostat na knižní trh, musí je čtenáři chtít číst.
A jak můžeš českým autorům pomoct ty?
- Kupuj a čti jejich knihy.
- Piš recenze, nebo komentáře na knižní databáze, napiš na sítě, žes knihu četl a jak se ti líbila.
- Už nikdy nepiš kamkoliv, že tě překvapilo, že knihu napsal český autor – ohodnoť ji upřímně, ale nesuď ji podle toho, odkud pochází – není to pochvala, je to spíš záhlavec, i když to bylo myšleno dobře.
- Doporučuj české knihy dál a pokud ti někdo řekne, že české autory nečte, zeptej se ho proč a zkus ho přesvědčit, aby to ještě zkusil.
- Pokud jsi se v původní české literatuře spálil, zkus jí dát ještě šanci. Autorů je opravdu mnoho a čím dál víc, třeba tě někdo jiný v jiném žánru přesvědčí.
A jak to máš ty? Jak vnímáš české autory? Jak sis k nim našel cestu? Máš nějakého oblíbeného?
Napiš mi – třeba to není tak zlé, jak to vidím.
0 komentáøù