Jsem mírně (možná víc než mírně) šílený prozaik – básničky ze mě fakt nedostanete. Zajímám se o historii, kouzlo obyčejných lidí a psychologii. Psaní prózy se intenzivně věnuji od léta roku 2012. Začínala jsem fanfikcemi, kde jsem pilovala svůj literární styl, učila se, získávala první zkušenosti se stavbou příběhu i publikací a získávala první čtenáře. I v tomto směru jsem se ale vždy snažila jít proti proudu.

Velmi brzy jsem zjistila, že mě psaní fanfiction zcela neuspokojuje, a ponořila se do vlastních příběhů. Od chvíle, kdy jsem k textovému editoru sedla poprvé, jsem toho napsala poměrně hodně (nějakých 2000 normostran, možná víc) a publikovala svá kratší i delší dílka na literárních webech. Prošla jsem za ty roky několika. Před pěti lety jsem ale z webů odešla a postupně z nich stáhla i většinu svých textů (krom povídek a fanfikcí). Některé chci přepracovat a nabídnout k vydání, jiné nejspíš už zůstanou v šuplíku, kam patří.

A o čem píšu?

Nejsem povídkář, nejvíc se vyžívám v prostoru, který mi dávají romány nebo aspoň novely. Fascinují mě lidé a lidskost, kontrast, který je v tomto pojmu skrytý. Vždyť láska, oběť nebo milosrdenství jsou stejně lidské jako nenávist, zrada a bezdůvodná krutost. Nevytvářím nové světy, protože ten náš je pro mě ve své barvité historii dostatečně fascinující, ale nebojím se do reality, ať už historické, nebo současné, zasadit fantaskní prvky, pokud si o ně příběh řekne.

Nejsem „jednozávitová“ a zajímá mě všechno, co pro mě představuje výzvu. Píšu pod heslem Příběhu dám všechno, i kdybych měla zdechnout!, a tak mě mé postavy a jejich osudy často zavedou tam, kam bych v reálu nikdy nevstoupila. Vše zpracovávám takovým stylem, o který si říká sám příběh, doba, v níž je zasazený, a charaktery postav. Neustále hledám nové cesty, nové možnosti. Hraji si se slovy, výrazy, myšlenkami i postavami tak, aby vše pokud možno zapadlo tam, kam má.

Já ve zkratce

Mám ráda: Čokoládu, dobré jídlo všeho druhu (od masa až po zeleninu – hlavně, že je to dobře připravené), dobré moravské víno (na barvě nezáleží), dobrou whisky i whiskey, dobrý čaj.

Čtu: K dobrému psaní patří čtení a já jsem vášnivý čtenář. Knihy, které jsem četla v poslední době, a moje hodnocení k nim najdete na mém profilu Mátová na Databázi knih. Můj autorský guru je Stephen King, ale mám podstatně širší záběr.

Poslouchám: Co se zrovna hodí, od folku a historické hudby až po rock, jižanský rock a lehčí metal. Neustále hledám a objevuji nové interprety. Nějací oblíbení: Within Temptation, Skillet, Three Days Grace, 2Cellos, Pentatonix, Abel Korzeniowski… Spotify je moje dobrá kamarádka a společnice při psaní.

Sleduji: Nebaví mě prvoplánově humorné věci, horory a neužije mě ani na romantiku, ale jinak nejsem až tak moc vybíravá. Mám ráda i sci-fi a fantasy, hlavně že to má hlavu a patu. Filmy, které mě dostaly: ty od Christophera Nolana – Interstellar, Inception, Batmanovská trilogie, pak En chance til od Susan Bier, dál The Village, Malé ženy a další. Je jich hodně.

Seriály: Občas mě baví víc než filmy, protože je v nich víc prostoru pro vývoj postav i děje. Zaujaly mě: Sherlock, Penny Dreadful, Hra o trůny, Poldark, Being Human (Britská verze), Hell on Wheels, Lucifer, Westworld (první série), Cizinka, Černé zrcadlo…

Jak žiji: Myšlenkami na několika různých místech a v různých časech najednou, přesto stále stojím nohama na zemi. Jsem realistka. Miluji klid svého domova, kde mohu tvořit, ale i společnost přátel, které mám ráda. Vyhýbám se davům. Nepohrdnu virtuálním prostorem a jeho možnostmi.

Kde všude mě najdete: Máta je plevel rozpínavý a tvor společenský. Prošla jsem i několika literárními weby, v současnosti už tam ale publikuji minimálně. Občas mě zastihnete ještě na Wattpadu (hlavně v rámci ONC, pokud najdu vhodný koncept). Potkat se můžeme i na Facebooku v autorských komunitách.
Můj profil, kde můžete hodnotit knihy, které jsou k dispozici na knižním trhu – Martina Máta Nosková.

Většina českých autorů se psaním neživí a dost často proto, že by se tím prostě neuživili. Mají svá občanská povolání a psaní provozují ve volných chvílích jako koníček. Jenže napsat a vydat knihu stojí mnoho úsilí a často tak autor musí hledat prostor v pracovních i rodinných povinnostech. Když máš plnou hlavu starostí, jak zaplatíš nájem, nebo kdy konečně dojde výplata, píše se opravdu těžko. Ale když autor dostane víc peněz za knihy, může omezit své pracovní aktivity a víc se věnovat psaní. Nejsme žádné nedosažitelné božské bytosti, ani umělci, co se opájejí chudobou, jen děláme, co nás baví a pokud to baví i tebe, koupí knihy nás nejen morálně, ale i finančně podpoříš.