Když jsem tak přemýšlela, o čem budu dneska psát, napadlo mě téma z autorského zákulisí, které je sice velmi často probírané v autorských skupinách, ale ještě jsem neviděla, že by ho někdo probral se čtenáři.
Jaký forma se ti líp čte? Ich-forma, nebo er-forma?
V ich-formě je příběh vyprávěný z pohledu postavy jejíma očima a mluví o sobě v první osobě. V er-formě je příběh vyprávěn vypravěčem, který o všech postavách mluví se třetí osobě.
Která tě víc baví? Když vidíš všechno pohledem hlavní postavy, nebo z obecné perspektivy?
Já se přiznám, že jako čtenář nejsem vybíravá – pokud je to dobře napsané, tak mám ráda obojí. A jako autor jsem po letech psaní došla k poznání – když píšu v ich-formě, a ještě v přítomném čase (děj se odehrává právě teď, očima postavy sledujeme aktuální situaci) nemám tendenci příběh větvit a rychle ubíhá. Teď už ji cíleně používám ve chvíli, kdy chci napsat něco kratšího, rychlejšího, u čeho si odpočinu a je to pro mě výzva.
Právě takto jsem napsala novelu Pod magnolií, kterou jsem vydala jako e-knihu v roce 2023 a stejnou formou je napsaná i novela Havran, kterou bych ráda brzy vydala. Obojí jsou svižné příběhy, vyprávěné pohledem hlavní postavy (zajímavostí je, že v obou případech je to mladý muž). Tam ale podobnost obou knih končí. Pod magnolií je romantická fantastika, Havran je thriller, kde není vůbec nic fantaskního. Vím že ich-forma v přítomném čase bývá pro mnohé čtenáře neskousnutelná a nemají ji rádi. O to je pro mě ale větší výzvou napsat ji co nejlépe. A jak to s ní máš ty? Dáváš ji, nebo se jí raději vyhneš?
Naopak er-forma je pro mě přirozenější, píšu tak od samého začátku, co jsem začala psát. Dnes už ale vím, že mi dává mnohem větší prostor pro propracování příběhu do šířky a do hloubky, rozvinout příběhy vedlejších postav. Tak píšu můj román Šelma. A stejnou formou píšu i román Skála. To ale původně vůbec neměl být román, ale krátký odpočinkový příběh. Nevyšlo to, dnes už vím, že díky er-formě jsem začala větvit a příběh se začal rozrůstat a z novely je román jak vyšitý. I tesař se někdy utne. Každopádně i o tomto příběhu se určitě dozvíš víc, nemíním si ho nechávat pro sebe.
A znáš autory, kteří formy míchají? I takové možnosti totiž jsou, i já sama jsem to jednou udělala. Musí to ale mít nějaký řád a smysl. Střídání er-formy a ich-formy třeba využila Damar Digma Čechová v románu Kdo ti píše a velmi zdařile. Docela zběsile, ale tak funkčně střídá formy ve svých dílech Vladimír Páral.
A co ty? Zaujala tě někdy práce autora s formou?
Napiš mi, komentáře jsou otevřené.
0 komentáøù