Luke Mason má skvělý život – vysoký post v milionové společnosti, na který ho bez jeho zásluh dosadil tchán. Krásnou bohatou ženu, která čeká jeho dítě, luxusní dům a osobního trenéra. Žije život snů.

Jenže co když všechno není tak, jak to vypadá a za Lukeovou raketovou kariérou je něco jiného, než svatba s bohatou dědičkou? A co když se objeví žena z jeho minulosti s nečekanou prosbou? Žena, kterou na rozdíl od své manželky, opravdu miloval.

Rozsah: novela

Žánr: thriller

Rukopis má na posouzení nakladatel.

Rozsah: novela

Žánr: thriller

Rukopis má na posouzení nakladatel. 

„Víš, sakra, že jsem měl rozdělanou pěknou roštěnku, když jsi mi napsal?!” zašklebí se na mě Curtis.

„Dostáváš tolik, že si můžeš zaplatit jinou,” zavrčím a oženu se po něm pěstí, ale on mrštně uhne. Dřív, než se stihnu vzpamatovat a uhnout, kopne mě do boku. Heknu a ustoupím, ale ne dost rychle. Další rána jde na ledviny a pak už ležím na zemi a popadám dech.

Stojí nade mnou a šklebí se mi do obličeje. Nechápu, jak to dokáže, je o hlavu menší, šlachovitej, žádná velká korba, ale stejně mě vždycky dostane, parchant!

Vztekle zatnu zuby a co nejrychleji se posbírám na nohy, jenže než se stihnu pořádně postavit, mám co dělat abych uhnul před jeho ránou. Další vykreju a sám zaútočím, ale za chvíli už zase ležím na zemi, tentokrát ale na břiše. Vyplivnu krev. Má zakázaný mě praštit do obličeje, ale nezvládl jsem pád a rozrazil si ret.

„Seš jak vzteklej pes! Vzteklý psi štěkaj, nekoušou!” šklebí se na mě a když se opřu o ruce, abych se mohl postavit, chce mi jednu podkopnout, ale zvednu ji dřív a překulím se přes rameno, tentokrát se postavím rychleji a zvládnu vykrýt další úder.

„Vztek je k hovnu, vykopej z hlavy ty sračky, jestli nechceš, abych to udělal já,” jeho rány jsou rychlejší než slova, co na mě huláká, uhýbám, kreju se a když to jde, útok oplácím. Jenže je zatraceně rychlej.

„Jsme tady jen já a ty, nic jinýho a jen na tobě je, jestli ti nakopu prdel,” aby dostál svým slovům znova skončím na zemi. Kurva!

„Zvedej se sračko a začni se trochu snažit, máš zaplacený dvě hodiny a jestli budeš takhle pokračovat, za deset minut se už nezvedneš!”

Havran je novela, je napsaná tak, aby ji čtenář zhltl jako malinu. Nečekej od ní velký rozvinutý příběh a velké množství postav – to najdeš v mých románech, ne novelách. A stejně tak nečekej romantiku ani lehké čtení – je to thriller.

Do zasedačky je to od výtahů pár kroků. Je odtud výhled na celý město. Dneska svítí slunce a všechny ty zatracený skleněný krabice co jsou okolo se lesknou, aby daly světu najevo, jak na něj serou. Dole pod nima se tísní Southside, jako temná skvrna na mapě města, starý činžáky i továrny odtud vypadaj skoro malebně. Není vidět špína, smrad a rez polorozpadlejch budov. Ze všech částí budovy Mason Tech, kde se pohybuju, je na Southside dobře vidět. Někdy si říkám, jestli mi to Mason udělal naschvál, aby mi připomněl, kam patřím. U něj bych se ničemu nedivil. Kdysi jsem měl pocit, že mi město konečně leží nohou, dneska je mi ukradený. Praštím sebou na židli u velkýho kulatýho stolu, před sebe hodím výtisk dnešních novin a prohlídnu si účastníky. Všichni se tváří uštvaně jako pokaždý, když se finišuje novej projekt. Za chvilku doběhne i můj oblíbenej šéf techniků, od dveří se na mě rychle podívá, ale když si všimne, že ho sleduju, odvrátí se a dojde k poslední volný židli. Očividně se mu ulevilo, že není vedle mě.